Vše o Bišoncích

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bolognese; fr.: Bichon Bolognese; čes.: Boloňský psík, Boloňáček

Země původu:
Itálie

Historie:
Toto plemeno pochází původem z Itálie, stejně jako např. maltézský psík, italský chrtík, neapolská doga apod. Není jasné, jak toto vzniklo, ale předpokládá se, že křížením maltézáčka a malého bílého pudla. Boloňští psíci byli známí již v odobí starověkého Říma. V 11. a 12. století bylo toto plemeno velice oblíbené a v renesanci patřilo mezi nejoblíbenější dary. Tyto pejsky vlastnily např. Marie Terezie, carevna Kateřina II. a madame Pompadour. Na obrazech slavných malířů jako Tizian, Goia, Carpacia atd. jsou vyobrazení pejsci, velice podobní boloňáčkům (není jisté jestli to nebyl třeba bischon frise, se kterým se v té době ještě hodně zaměňoval). V roce 1882 byl v Itálii zřízen registr, kde se zapisovali čistokrevní chovní psi. Po válce zůstal boloňský psík už jen u jediného chovatele(Maria Persichiho), který t oto plemeno

zachránil před vyhynutím. Po roce 1979 se manželé Bonannovi rozhodli pokusit se o rozšíření chovu. Jelikož ovšem většina z papírových pejsků měla závažné vady, hledali pejsky bez průkazu původu, zato odpovídající standardu. A tak se jim po několika letech podařilo chov opět obnovit.
Zakladatelkou chovu tohoto plemene je u nás paní Hildegarda Kuběnová, která si v roce 1987 přivezla svou první fenku Amandu von Dato.

Popis:
Boloňský psík je na první pohled zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý chmýřovitě načechranou srstí bílé barvy. Je kvadraticky stavěný tzn. jeho výška v kohoutku se rovná jeho délce. Lebka je mírně vejčitého tvaru, spíše plochá v horní části, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je ve stejné linii jako nosní hřbet, při pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Délka čenichu se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavé barvy. Uši jsou vysoko nasazané, dlouhé a visící, v místě nasazení dosti pevné, mírně odstávající od hlavy. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.

Výška v kohoutku:
pes - 27 až 30 cm.
fena - 25 až 28 cm.
výška u psů pod 25 a nad 33 a u fen pod 22 a nad 32 je závažná vada, vyřazující z chovu

Délka trupu je stejná jako výška v kohoutku.

Váha:
Boloňský psík váží od 2,5 do 4kg.(pokud si svého miláčka nevykrmíte)

Ocas:
nesen v oblouku nad hřbetem

Srst:
Středně dlouhá(okolo 10cm), po celém těle, nikdy nepřiléhá, na tlamě kratší, připomínající "afro", přiznaná barva je čistě bíla, bez skvrn nebo jiných odstínů bílé.

Charakter:
Boloňský psík je veselý, milý, přítulný a roztomilý společník, je to hravý a lehce přizpůsobivý pejsek. Je odvážný, podnikavý, poslušný a velmi učenlivý, dokáže se naučit spoustu pěkných kousků pro pobavení. Je to takový domácí šašek a klaun. Nekouše a není agresivní. K cizím lidem je nedůvěřivý, spíše rezervovaný, avšak svou rodinu bezmezně miluje. Rád se proběhne po zahradě, ale nepohrdne ani procházkami a to klidně i dlouhými. Nikdy však sám, vždycky v doprovodu svého páníčka. Miluje společnost dětí, ale přizpůsobí se klidně i starším lidem. Pro svoji úžasnou povahu si vysloužil přezdívku "antistresový pes".

Péče:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Pokud je srst pevnější, stačí česat 1x týdně, jemnější variantu je dobré česat alespoň 1x za dva dny. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Je velmi důležité udržovat čisté oči, zabrání se tak nadměrnému slzení a tím i nežádoucímu zabarvení srsti v jejich okolí. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat a to hlavně v zimě. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.

Průměrná délka života:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 - 15 let

Využití:
Společenský pes ;-)

ANGLICKÝ NÁZEV:
fr.: Bichon Havanais; angl.: Havanese; čes.:Havanský psík, Havanský bišonek
PŮVOD:
Havanský psík (Havanský bišonek) patří do skupiny bišonků, známých již od 17. a 18. století. Lze předpokládat, že tito psi byli španělskými osídlenci přivezeni na Kubu, kde došlo k jejich přeměně a odlišení od ostatních bišonků. Po několik staletí byli ve Španělsku oblíbení psi, které Havanský psík připomíná svým vzhledem, veselou povahou a strukturou srsti. Začátkem 20. století byla existence plemene ohrožena, ale zásluhou chovatelů v USA byl Havanský psík zachráněn a dále šířen, jeho zániku se tak zabránilo.
POPIS:
Havanský psík je statný, malý pes, pes silné konstituce, téměř hranatého tvaru. Končetiny jsou silné. Je hojně pokrytý měkkou,dlouhou, hustou a zvlněnou srstí. Jeho pohyb je živý a pružný. Výjimečně snadno a lehce se cvičí. Je laskavý, přirozeně šťastný a přívětivý, také však okouzlující a hravý, je v něm ukrytý malá kousek šaš   ka. Miluje děti a s nimi nekonečné 

hry.
Hlava je střední délky, s širokou, mírně zakulacenou lebkou a vystouplým čelem. Čenich je černý, postupně se zužující. Rty má jemné, těsné a hubené, líce jsou jemné a nenápadné. Oči jsou velké, mají mandlový tvar a hnědé zbarvení v odstínu tak tmavém, jak je to jen možné. Uši má posazeny vcelku vysoko, volně spadají podél lící, jsou lehce kulatě zakončeny. Krk je střední délky. Délka těla mírně přesahuje jeho výšku v kohoutku. Záda jsou rovná, nad ledvinami mírně klenutá. Ocas je nesený vysoko, je buď ve tvaru biskupské berly nebo je rolovaně přetočen přes záda, je vybaven pernatou, dlouhou srstí, hedvábné struktury. Přední nohy má rovné, souběžné a štíhlé, jejich kosti však mají dobrou strukturu. Vzdálenost od země k lokti nesmí být větší než vzdálenost mezi loktem a kohoutkem. V závislosti na jeho od přírody šťastné povaze má Havanský psík překvapivě lehký krok a pružnou chůzi.
VÝŠKA:
Havanský psík má v kohoutku 23 až 27 cm, s tolerancí od 21 do 29 cm.
VÁHA:
Havanský psík váží v rozmezí 3 až 6 kg. (Standard FCI přesnou váhu neuvádí.)
SRST:
Havanský psík má podsrstí vlněné, avšak ne příliš rozvinuté. Jeho krysí srst je velmi dlouhá, u dospělého psa měří 12 až 18 cm, je měkká, jemná a vlněná, může mít zvlněnou nebo kadeřavou formu. Veškeré úpravy srsti, zastřihávání nebo trimování jsou zakázány. Pouze úprava konečků srsti na tlapkách je povolena, a také mírné zastřihnutí srsti na čele, tak aby zcela nepřekrývala oči, je povolené.
Existují 2 druhy zbarvení:
1.)vzácné čistě bílé, s různými odstíny srnčí hnědé a havanské hnědé (tabáková, červenohnědá) ,
2.)povolené je také uznané zbarvení či místa (bílé, srnčí, havanské hnědé) s černými skvrnami a zcela černé.
CHARAKTER:
Havanský psík je chytrý a poslušný pes, oddaný své rodině, zbožňuje děti, k neznámým lidem se však někteří jedinci chovají podezřívavě. Je to skvělý přítel a společník pro všechny členy rodiny.
PÉČE:
Havanský psík má srst, která vyžaduje mnoho péče. Je nutné ji pravidelně a pečlivě kartáčovat a česat, a také potírat speciálním roztokem proti lámání chlupů. Chlupy, které vyrůstají mezi polštářky na tlapkách musíme pravidelně zastřihávat.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Havanský psík se průměrně dožívá 14 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy.
Sekce 1 – Bišonci a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
HAV :-))

Když se lvíček v roce 1960 objevil v Guinnessově knize rekordů jako nejvzácnější plemeno psů na světě, málokdo věděl jak vlastně takový pejsek vypadá. Zvláštní, protože v dobách své největší slávy byl lvíček jedním z nejpopulárnějších společenských psíků. Lvíčci, nebo jim velmi podobní psi byli velmi oblíbenými mazlíčky vysoké šlechty po několik století. Vlastnila jej například princezna Kateřina von Mecklenburg z Německa, ale také italská velmi zámožná a mocná rodina Medicejů. Můžeme je dodnes sledovat v uměleckých dílech po celé Evropě již od 13. století. Na svých obrazech je ztvárnili takoví velikánové jako například Eyck, Tiziano, Cranach, Mostaert, Coques a hlavně Dürer a Goya. Právě na jednom z nejznámějších Goyových obrazů - Vévodkyně z Alby (viz. obrázek) je vyobrazen lvíček. Lvíček je tedy bezpochyby velmi starým plemenem.
V knihách a encyklopediích se lvíček objevuje již od roku 1555. Francouzský přírodovědec Buffon lvíčka pojmenoval Bichon de Petit Chien de Lion (malý lví bišonek) a francouzi se od té doby považují za zemi původu. Dnes je oficiální název Petit Chien Lion, ale mnohem více se na celém světě používá z němčiny převzatý Löwchen, nebo Lowchen pro anglicky mluvící země.
Proč tedy lvíček, kdysi tak oblíbený, na počátku 20. století málem vyhynul? Pravděpodobně s klesajícím významem tradiční šlechty klesala i obliba jejich miláčků. Všichni dnešní milovníci tohoto krásného plemeno můžeme děkovat jisté madam Bennertové z Bruselu, která se zasloužila o znovuvzkříšení lvíčků. Po 2. světové válce, když byli lvíčci z jediné chovatelské stanice na světě doslova vyhozeni na ulici, posbírala typově odpovídající jedince a díky trpělivé chovatelské práci se jí podařilo zastavit zdánlivě neodvratný konec tohoto plemene.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bichon Frise; fr.: Bichon á poil frisé
PŮVOD:
Bišonek patří do velmi starobylé skupiny bišonků, bílých "dámských" psíků, kteří prokazatelně existovali již ve starověku. V období středověku byl Bišonek oblíbencem královských rodin v Itálii a ve Francii. Předpokládá se, že ho do Španělska na ostrov Tenerife dovezli španělští nebo finští námořníci a z ostrova se pak Bišonek již snadno dostal na kontinent. Dlouhou dobu vypadali tak, jak je ve 14. století námořníci objevili a neměnili se. V 16. století se na královském dvoře a mezi dvořany byl Bišonek velice populární. Na konci 19. století se však stal již jen zcela obyčejným pouličním psem. Teprve po první světové válce získal svůj ušlechtilý status. Bišonek byl uznán FCI, AKC, CKC, KCGB, ANKC
POPIS:
 Bišonek je veselý a hravý malý pejsek, se živou chůzí, s kadeřavou, dlouhou, měkkou a sněžně bílou srstí

Rty jsou tenké a černé. Líce jsou jemné, ne příliš svalnaté. Oči má velmi tmavé, s tmavými očními víčky, kulatého, nikoli mandlového tvaru, živé, ne příliš velké, neukazují žádné bělmo a nesmí být příliš vystouplé. Uši jsou zavěšené a dobře porostlé dlouhou, jemně vlnitou srstí. Krk je vcelku dlouhý, nesený hrdě a vysoko, jeho délka je zhruba v třetině délky těla. Ocas je posazený poněkud níže, než u Pudla, je nesený vzhůru, není rolovaný, ale půvabně zatočený přes linii páteře.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku by neměla přesahovat 30 cm. Menší rozměr je výhodou.
SRST:
Bišonek má srst jemnou, hedvábnou a velmi kadeřavou. Jeho spirálovitá srst připomíná srst mongolských koz, není však provázkovitá, měří 7 až 10 cm. V základě je přiznáno pouze bílé zbarvení, některé kluby však do 19 měsíců věku Bišonka také krémové nebo meruňkové skvrny na bílém podkladě.
CHARAKTER:
Malý Bišonek vás potěší, je to nezaměnitelný přítel a společník pro milovníky malých plemen. Je veselý a temperamentní, vždy připravený ke hře. Rád se učí všemožným kouskům, vyniká inteligencí a přizpůsobivostí. Vyrovnaný, nebojácný, přátelský k dětem i ke zvířatům
PÉČE:
Bišonek má srst, která vyžaduje mnoho pravidelné péče. Je třeba ji každý den pročesávat, a také pravidelně, asi jednou za 3 měsíce, přistřihovat, a to do určitého modelu. Nezapomeňte mu hlídat a přistřihovat chloupky u očí a na tlapkách. Bišonek nelíná, při pravidelném kartáčování se srst na hřebenu spolehlivě zachytí.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bišonek se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.